VŽDY, CÍTÍM-LI SE SÁM A SÁM...

Antonín Sova

Vždy, cítím-li se sám a sám a jako v lese opuštěný, když noci tmavé slyšet steny, v snu nejvyšší strom vyhledám. Jak z pohádky hoch šplhávám výš po sucích vonící kůry, že strašně sladko mi, s té hůry když po světle se podívám, zda někde chaloupku kdes v dáli by oči moje vypátraly, okénka, jež jak oči žhnou. Zda kosmatými pod větvemi jsou magnetem a směrem jsou mi, a třebas v záhubu mne zvou.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

480. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Smutný večer. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Večer na pasece. (Alois Škampa)
  3. Hlas v krbu. (Jaroslav Vrchlický)
  4. ZIMNÍ CESTA. (František Serafínský Procházka)
  5. V NEMOCI. (Josef Kuchař)
  6. VEČER V JESENI. (Jaroslav Vrchlický)
  7. TOULKY PODZIMNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  8. V UPOMÍNKU. (Josef Václav Sládek)
  9. Chvílka snění. (Alois Škampa)
  10. ZAPADLOU STOPOU. (Alois Škampa)