PODZIMNÍ VĚTRY.

Antonín Sova

Veselost mi lebku spíná lehkým šumem jako z vína, slyší sluch, zří oko lehce, srdce skok – a ustát nechce. Oblak, větrů, světel změna, lehká, rozdechnutá pěna. Plachty loděk vystupují z modra řeky, z nebe, plují. Psíky čechrá na nábřeží vítr, zdvihá se, hned běží. Bílé sukně žen se tulí k tělům, větry provanuly slunná místa, listí, trávu, skočným zpěvem plní hlavu. Tanec lupení, hle, zlatý! V ostrém větru západ vzňatý. S moudrým okem městské děti v hadříčkách se cítíš chvěti, ubíhat a hladověti...

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

453. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VEČER U ŘEKY. (Antonín Klášterský)
  2. None (Antonín Sova)
  3. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  4. Ospalá píseň. (Antonín Sova)
  5. Na Hostýně. (František Táborský)
  6. Dětská vzpomínka. (Antonín Sova)
  7. Praze. (Antonín Sova)
  8. Z toulek samotáře. (Emanuel z Čenkova)
  9. HOSTITELŮV SEN (Antonín Sova)
  10. ZTRACENÉ CHVÍLE. (Jan Opolský)