Pláč houslí.

Antonín Sova

Ó viď, že míváš ráda pláč houslí usedavý? Smím hráti? A sníh padá a takto zticha praví: Zas rok je u veřejí a všemu konec záhy! Tu ruce tvé se chvějí a zrak tvůj tak je vlahý... A když sníh tiše praví: kde láska, zkvetlá z jara? pláč houslí usedavý zní jako touha stará. Zní jako listí šusty pláč houslí usedavý, a zní, jak jeho ústy by mluvil ton ten žhavý...

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

101. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XVII. Hudby přitlumené zvuky (Jaroslav Vrchlický)
  2. Dešťové krůpěje. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Májová. (Augustin Eugen Mužík)
  4. Pod topoly. (Jaroslav Vrchlický)
  5. HOUSLE. (Antonín Klášterský)
  6. V STARÉ ALEJI. (Adolf Brabec)
  7. Loretánské zvonky. (Adolf Heyduk)
  8. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  9. List k duši. (Bohdan Kaminský)
  10. CO BUDE DÁL? (Ludvík Lošťák)