Pláč houslí.

Antonín Sova

Pláč houslí.
Ó viď, že míváš ráda pláč houslí usedavý? Smím hráti? A sníh padá a takto zticha praví: Zas rok je u veřejí a všemu konec záhy! Tu ruce tvé se chvějí a zrak tvůj tak je vlahý... A když sníh tiše praví: kde láska, zkvetlá z jara? pláč houslí usedavý zní jako touha stará. Zní jako listí šusty pláč houslí usedavý, a zní, jak jeho ústy by mluvil ton ten žhavý... 65