V herně.

Antonín Sova

V herně.
Zříš mouchy všude, strop je jimi černý, v špinavé rouleaux křídly bijí s bzukem; tu billiard je a malá kredenc herny a sklepnice, jež přechází tu s hlukem. U stolu muži dva jsou rozedraní a jeden v herně svléknut do košile, kotníky na stůl bije a hned dlaní, a po hře spěchem karty sbírá zbylé. – Bank? Taškáři! A zas to začne znova... Bratříčku, poslyš! ještě sklenku jednu! Pak v náruživá propuká to slova a mnohá číška dopije se ke dnu... Jen v koutě kytarista přichoulený v špinavé struny bije v polosnění, takt rozbijí se o ty těsné stěny jak v epileptickém by padal chvění. – A mladá žena pijáka a hráče s dítětem u prsou si sedla blíže; – zvuk kytary malého uspal spáče a kočka strakatá mu ručky líže. – 56