Pustý mlýn.

Antonín Sova

Pustý mlýn.
Sny opojen jdu ve slunečním žáru na požatém a svadlém suchopáru. Nať v polích visí pochýlena k zemi. Blíž černý zástup se slétá němý. Kdes v topolech, zkad chřástal teskně volá, mlýn pustý tmí se, s kolem shnilým z pola. Hned slizem zeleným zříš ovinutou přes potok lávku a vrb clonu žlutou. Leč na dně bahno rezovité zbývá a sítím stružka prodírá se křivá. Plá v kalu tom a v duze svého hnití, jak vzpomínka kdys v dávné, lepší žití... To bystřina tu kdysi hřměla dravá na kolo shnilé, jež se rozpadává... 22