Les.

Antonín Sova

Les.
Po trávě svadlé jdu, po listí spadaném, mha všude kouří se a slunce mdlé v tmy pílí. Jdu v luzích pěšinou; močálů shnilým dnem zdupaná třeslice do svadlých trav se chýlí. Les v modré dýmá mze; je skorem nezměněn, jen duby žluty jsou a břízy opadaly; tak světák vyžilý zimničně čeká sen, a usnout nemůže, neb hlava, ta jej pálí. Po hrách a hostinách, po zpěvu, přípitcích, když šperky prohrány a květy kdy již prahnou; sám v herně zůstává ležeti v koutě tich, vínem rozlitým podzimní vůně táhnou... 26