Na staré římse.

Antonín Sova

Na staré římse.
Toť cesta, po níž ptactvo chodí a slunce paprsky své vodí. – Zdá se, ta prouha načernalá že v samých růžích ráno vstala. – Zde jako s černou kápí mniši se ku zdi tisknou vrabci tiši. – By dívali se v kaštan zkvetlý, kam všecky krásy léta slétly. Kde po dešti to snivě voní a na listech se paprsk honí. 51