Popelka.

Antonín Sova

Popelka.
Co družkám ubíhal čas v tance víru, při knize prosnila a při klavíru. – Ji dosud vidím, střevíčky ty malé a úsměv tichý, vábný neskonale. Krok její tichý, plachý, osamělý se tiše nes’ vždy vůní úzké cely. Já myslil vždy, ta tichou lásku nosí v svém srdci zlatém, plném chladné rosy. V snech ztracena a často beze slova, ta dravou, divou lásku v srdci chová. Tu lásku, která jak trs ostružiny na hrobě roste, kde jen houstnou stíny, kde slavík pláče nad rozpadlým rovem s tím křížem zpuchřelým, s vybledlým slovem, 57 tu lásku, jež tak záhy dobouřila... A ona dál jen trpěla a snila. – A pohádkou že není naše žití, kdos pro Popelku zapomněl si jíti, a když ten čas se k nepřečkání chýlil, ji anděl unes’, jenž k ní láskou šílil. 58
Básně v knize Květy intimních nálad:
  1. Z města.
  2. Novoroční sen.
  3. Pohádka z mládí.
  4. Luh.
  5. Tiché štěstí.
  6. U řek.
  7. Intimní malba.
  8. Na pasece.
  9. Západ v samotách.
  10. Olše.
  11. Letní večer.
  12. Pustý mlýn.
  13. Píseň o pluhu.
  14. Ticho pastvin.
  15. Les.
  16. Bez ní.
  17. Procházkou.
  18. Vějíř.
  19. Intimní.
  20. Jarní hallucinace.
  21. Setkání.
  22. Tak v prostřed přátel veselých...
  23. Reminiscence.
  24. Osamělý dům.
  25. Večerní jízda
  26. Na staré římse.
  27. Melancholické sloky.
  28. Starci.
  29. Akrobatka.
  30. V herně.
  31. Popelka.
  32. Mušle.
  33. Herbář.
  34. Než rozžhnu.
  35. Květ narcisu.
  36. Pláč houslí.
  37. Ballada.
  38. Světlá noc.
  39. Budoucnosť.
  40. Nejmodernější ballada.
  41. Hudba nálady.
  42. Já na něco si právě vzpomínal.
  43. Stará viola.
  44. Krajina.
  45. Mám teplo vlažné v srdci zas...
  46. Starý strom.
  47. Myslbekova Oddanost.
  48. Bída.
  49. Cit stromů.
  50. Praze.