Novoroční sen.

Novoroční sen.
V lesích jel jsem hlubokých, byla noc a všude sníh, smutno bylo, kam jsem zřel, les jen dýmal a se tměl. Čekal jsem již rána vzmach, jak se vznítí v korunách, a jímž počne Nový rok hluboký svůj světlý tok. Zlatožluté mlhy dech jak by přelít’ po stromech, ale zase starý stín kýval smutně z doubravin. A já mnil jsem znaven již, že den váhá jíti blíž, a že zemřel v bezdna tmách krvavý a v mrákotách. 7 A že již se nevrátí do polí a souvratí, a že nevrátí se zpět láska v starý, mroucí svět. A že všecko zhyne v mžik, co snil člověk, smrtelník, v ledném hrobě mrtvou tmou vše se srovná najednou. Ale náhle v zlatu par oblohy pruh šedý, stár, nového dne tichá zvěst, zablysk’ náhle ve sklon cest. Nádherný a skvoucí den rozkvet’, jako z bílých pěn lesy v kraj se dívaly, dýmaly a zpívaly. Novým hymnem lidských snah zdál se svítit slunce prach, trysk’, jak ze dna bolesti sen by vstával o štěstí... 8