Herbář.

Antonín Sova

Herbář.
V herbáři starém květy a stvoly, šustí to temně a listy se drolí. Duše těch květů, byla-li kdysi, barev tu bledých nechala rysy. Nevíš, kde motýl šťávu ssál sladkou, ve kterém květu brouk smrť nalez’ krátkou. Nevíš, zda dívčí, tenký prst bílý trhal je v lásky opojné chvíli. Nebo snad v štíhlé, nádherné váze ve vůni svojí umřely blaze? Proč to jen dojme, vždyť je to všední, hynou a rostou nové den ke dni. Proč jen to dojme, – v herbáři světů víc je těch lidských zmařených květů. – 62