Krajina.

Antonín Sova

Krajina.
Jak miska zelená luh sáhá k strži, již hor lesnatých tlum dokola svírá. Ve trávě husté bařina se drží, kde pramének se po praménku sbírá. Ve proudu pstruh na mušku číhá zchytra a rosa plá a tráva voní zjitra. A jak jde tudy cestou v pole z rána sbor oráčův a klidné spřeže volů, na cestě vzlétá poplašená vrána, by u samoty klesla zvolna dolů, kde v stupníkách jak proudy krve v žíly den celý stoupa v křemen buší bílý. A dál jsou sklárny, z nichž se prouhou vine kouř do pasek, kde laň se v houšti pase. Kdes po cestě jdou velké vozy líné, jich řetězů třesk sem až rozléhá se. A jak jde v sklárnu dav dělníků němý, ty mníš: To pouta vlekou šlepějemi. 77