Starci.

Antonín Sova

Starci.
Zamlklí starci mám vás rád, když jdete v slunných dnech na podzim přes vyprahlý sad, tonouce v hovorech. Vysoké habry nad vámi a v brázdách plno vran, svit vlažný blýská travami, luh do rosy je vtkán. Sarkasmu vráska svírá ret a hluboce vpad’ zrak, vás urazil již stokrát svět, zvykli jste tomu tak! Snad proto jdete v svadlý sad, v prořídlý jdete háj, že učíte se umírat tak klidně jak ten kraj? 53