GENERACE.

Antonín Sova

A doba, ta umírá, že promrhány síly. Na prsou má upíra, jenž bezkrevné vyssál žíly. Pohasly krásné sliby. A nic již nevykvětlo. Kdys děsily mládí chyby. Teď střízlivé, korrektní světlo... Té chásce, jež tenkrát spala, jsme učinili zadost. V své celé dnes chudobě vstala... Toť naše vítězná radost...

Patří do shluku

ovečka, ovce, pastýř, pastva, stádce, stádo, květena, pást, jehně, salaš

127. báseň z celkových 207

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. IV. PRO ŽIVOT. (Antonín Macek)
  2. Sonet sarkastický. (Josef Svatopluk Machar)
  3. ELIŠCE KRÁLOVNĚ. (Karel Dostál-Lutinov)
  4. TICHÉ VTEŘINY (Božena Benešová)
  5. K SRDCI. (Karel Sabina)
  6. ZPĚV VÁNOČNÍ (Beneš Grünwald)
  7. 1918–1928 (Antonín Klášterský)
  8. starý šlojme (Stanislav Kostka Neumann)
  9. CHOR. (Adolf Červinka)
  10. CHCI SVÝM COS NAZÝVAT... (Antonín Sova)