Rokoko-babička.

Antonín Sova

Korový domek v oboře stojí, bílý je celý v zeleni skrytý, veranda nízká v černavém chvojí, korový domek dešti je smytý. V březových sedátkách paprsk jen lítá, v dubnovém loubí sasanky voní, vysokou alejí světla pruh svítá, na vše jak západ krve proud roní. Ticho je, ticho, v houpavé rhytmy ořechů, laně pasou se v mlází, v teplé a vlhké, divné to přítmí z rybníka paprsk odlesk svůj hází. To ještě staré hraběnce naší snesou sem židli do trávy dolů, jehnědy pelem zlatým když práší, narcisy kynou z tenkých svých stvolů. Rokoko-babička mdle tak a slabě vrásky své k úsměvu probouzí zase, srdce, jež vyřezal nebožtík hrabě, na stěně z kory jak uzří plát v jase. – Jaké to jaro!... ta tráva jak chladí! na nitce paměti vzpomínek tucha! Procházkou zašla si do svého mládí babička z rokoka, scvrklá a suchá...

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

139. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Krajina v modři. (Jiří Karásek)
  2. Passáž deskriptivní. (Antonín Sova)
  3. HARMONICKÝ KLID PODZIMNÍHO VEČERA (Antonín Sova)
  4. None (Karel Leger)
  5. Sonet v májovém plein-airu. (Josef Svatopluk Machar)
  6. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Z výletu. (Karel Hlaváček)
  8. Ticho pastvin. (Antonín Sova)
  9. Silnice. (Antonín Klášterský)
  10. NA KONCI MĚSTA (Antonín Sova)