Dědičná hračka.

Antonín Sova

Ve skříni staré již na sto let dědičná hračka leží, s ní si kdys hrával dobrý děd, ještě když dítě byl svěží. Všichni jsme hráli si s hračkou tou, zlámaná, zčernalá byla, barvy již setřeny dopolou – nevím, proč ještě tu zbyla! Ve středu jablek voskových, skleněných figur a květů, hračka ta v paprscích nachových ležela ztajena světu. Děti se rozlétly dávno v svět, nikdo si nevzpomněl na ni, bába však v skříni své kolik let s urputnou láskou ji chrání. A když se zadívá, – do klína slza jí za slzou míjí, – to na ty pod zemí vzpomíná, na ty, již pod zemí hnijí.

Patří do shluku

klávesa, klavír, piano, akord, tón, melodie, tonus, chopin, prasklý, smyčec

58. báseň z celkových 235

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Hovory. (Irma Geisslová)
  2. Divoch z venkova. (Antonín Sova)
  3. X. (Jako loni.) (Antonín Jaroslav Klose)
  4. Po roce. (Antonín Klášterský)
  5. * * * (Josef Kubelka)
  6. JDI... (Hanuš Jelínek)
  7. Pan doktor. (Karel Leger)
  8. Škola. (Antonín Klášterský)
  9. STARÝ SPINET. (Antonín Klášterský)
  10. Dva obrazy. (Jaroslav Vrchlický)