Ve starosvětském kočáru ji vzali do města(T7m)
Bylo to už po jaru déšť byl mha necesta(T7m)
Nesměle zprv seděla Jí šestnáct let je as(T7m)
Ale oči z vesela tak zřely stínem řas(T7m)
Bonbons hračky obrázky rozdala dětem všem(T7m)
všecky na jich otázky zlíbala s úsměvem(T7m)
Styděla se špulíc rtík by se jí nevysmál(T7m)
o rok starší studentík jenž vážným se tak zdál(T7m)
A když sedla k pianu ba smát se byl by hřích(T7m)
hlavička tak na stranu se svezla v rozpacích(T7m)
Ale večer druhý den jí bylo smutno tak(T7m)
vzpomínky a sladký sen jí vlhčil tmavý zrak(T7m)
Třešně rudnou v aleji teď voní každá mez(T7m)
Chtěla by tam raději se vrátit ještě dnes(T7m)
Ale pak vše přechází Už není nesmělá(T7m)
studentíka provází na klavír z vesela(T7m)
Často vjede v jeho vlas když zrady netuší(T7m)
vzdoruje mu ráz na ráz jej v lekcích přeruší(T7m)
A když teta domluvou se vadí po chvíli(T7m)
knoflíky jak řadem jdou jí řeže s mantilly(T7m)
Aneb vzlyká škytavě cos kreslí nos hle zrak(T7m)
pak dí tetě pichlavé To ty jsi Dobře tak(T7m)
Jaká pak to pohova dí teta častokrát(T7m)
divoch je to z venkova kdo pak by ji měl rád(T7m)
A když vzlyká pláče jen tu vždycky naposled(T7m)
studentík jde usmířen jí zlíbat žhavý ret(T7m)
A co hříšná tetu svou jde objat vášnivá(T7m)
do šálků ta právě dvou jim kávu nalívá(T7m)