Snílek.

Emanuel z Čenkova

Za parných dnů v tom dusnu školní síně, pod nudným professorem, při řečtině, blíž okna bledý snílek dumá rád, svým duchem bloudí kdesi ve vidině, kde fantasii pouští volný spád. A v myšlének svých skotačivém roji již těší se na dětskou družku svoji, na diblíka, jenž velké oči má, s níž hraje, honívá se po pokoji a v skrytu líbá ji a objímá. Muž s kathedry přednáší o Heleně, o Parisu a bojích k vůli ženě – slov odměřených jednotvárný spád – a slovu „láska“ v mluvě přeučeně obratem řečnickým se vyhne rád.

Patří do shluku

klávesa, klavír, piano, akord, tón, melodie, tonus, chopin, prasklý, smyčec

145. báseň z celkových 235

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DOSTAVENÍČKO. (Emanuel z Čenkova)
  2. Škola. (Antonín Klášterský)
  3. Z DENNÍKU ASKETY (Jaroslav Vrchlický)
  4. Illuse. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Pan doktor. (Karel Leger)
  6. POKUŠENÍ BRATRA ANGELA. (Karel Dostál-Lutinov)
  7. Divoch z venkova. (Antonín Sova)
  8. NEVĚSTA. (Ferdinand Tomek)
  9. PROCITNUTÍ (Petr Fingal)
  10. U KLAVÍRU. (Josef Lukavský)