PROCITNUTÍ

Petr Fingal

Byl krásný den a slunce plálo žhavě, běl mráčků plula v modru nad hlavou. Mladičký hoch na vonné usnul trávě, vln ukolébán notou toulavou. Sny veselé měl. Střídaly se hravě v nich barvy: rudá, žlutá s modravou. Ne dlouho však. O ráji prý snil právě, když náhle procit. Jak by za hlavou, tak otřásl se, rána vyšla z děla, mráz proběhl mu všemi nervy těla, a chvěje se, hoch ohlédl se plaše. Byl starý trhan tam, jenž v snách ho vzrušil svým hrubým řehotem, kdy nejmíň tušil. Náš Osud stejné lotroviny páše....

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klávesa, klavír, piano, akord, tón, melodie, tonus, chopin, prasklý, smyčec

206. báseň z celkových 235

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ostýchavá. (Alois Škampa)
  2. POKUŠENÍ BRATRA ANGELA. (Karel Dostál-Lutinov)
  3. Pan doktor. (Karel Leger)
  4. Slavík. (Antonín Klášterský)
  5. ASYL (Jan Opolský)
  6. Z DENNÍKU ASKETY (Jaroslav Vrchlický)
  7. Slyším v duši: (Otokar Březina)
  8. U HROBU LENAUOVA. (Josef Svatopluk Machar)
  9. ZAJATEC SKLENĚNÉ HORY. (Viktor Dyk)
  10. Večer. (Antonín Sova)