ZAJATEC SKLENĚNÉ HORY.

Viktor Dyk

Častokrát upřel svůj pohled blouznivý, toužící, chorý (jak dlouhé míjely chvíle!) na vrchol skleněné hory. Paní té skleněné hory vábila k sobě jak osud. Paní té skleněné hory s vrcholu vábí tam dosud. Kteréhos jarního rána touhu svou nemohl zmoci. Snad byla malátná hlava od snů té předešlé noci. Pobídl bujného oře, ten klusal statečně na sklo. Ale sklo skleněné hory pod jeho kopyty prasklo. Nad nimi havrani krouží, pod nimi sedláček oře, uprostřed nebe a země civí tam v skleněné hoře. Krev jejich a slunce západ společně barví ty střepy. Nic není dokola slyšet, jen srdce prudkého tepy. Paní té skleněné hory se shora bez citu dívá. Černá a bohatá kadeř přes bílá ramena splývá. Havrani důvěrně sedli až na hrot lesklého meče. Zvědavě, s důvěrou hledí, kterak krev pomalu teče...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klávesa, klavír, piano, akord, tón, melodie, tonus, chopin, prasklý, smyčec

184. báseň z celkových 235

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Im memoriam. (Viktor Dyk)
  2. PANORAMA (Antonín Sova)
  3. PROCITNUTÍ (Petr Fingal)
  4. NEVĚSTA. (Ferdinand Tomek)
  5. BÍLÉ RUCE (Jan Opolský)
  6. Starý muzikant. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Z DENNÍKU ASKETY (Jaroslav Vrchlický)
  8. Po roce. (Antonín Klášterský)
  9. Pan doktor. (Karel Leger)
  10. ÚZKOST. (Jaroslav Vrchlický)