PROCITNUTÍ

Petr Fingal

PROCITNUTÍ
Byl krásný den a slunce plálo žhavě, běl mráčků plula v modru nad hlavou. Mladičký hoch na vonné usnul trávě, vln ukolébán notou toulavou. Sny veselé měl. StřdalyStřídaly se hravě v nich barvy: rudá, žlutá s modravou. Ne dlouho však. O ráji prý snil právě, když náhle procit. Jak by za hlavou, tak otřásl se, rána vyšla z děla, mráz proběhl mu všemi nervy těla, a chvěje se, hoch ohlédl se plaše. 14 Byl starý trhan tam, jenž v snách ho vzrušil svým hrubým řehotem, kdy nejmíň tušil. – – – – – – – – Náš Osud stejné lotroviny páše....