PODZIMNÍ VEČER

Petr Fingal

PODZIMNÍ VEČER
Zas žloutne, rudne listí našich sadů, vlády se ujal Podzim, symbol běd; na pokosených polích v mlze, chladu, tam u lesa, kam zbloudil teď tvůj hled, pasáckých ohňů kouř se k nebi valí. A klekání teď večer padlo v kraj. Západu ohně zbytky dneška pálí. Vše smutno jako starověká báj. Jako tvůj život je ta jeseň šedá; pár, zdá se ti, že šeptá smutných vět. Nad rybníkem se mlžná pára ssedá – a na obzoru řada silhouet. To sny tvé jsou, tvé touhy a tvá přání – jich přelud nestělesněn spěje v dál. A obzor spust. Ty, zdá se, nemáš ani už síly, bys je znovu přivolal.