VÁNOCE

VÁNOCE
Stříbrný sníh své drobné hvězdy stele na lesy, pole, města, dědiny, kraj v šíř i v dál je bělí zavát cele, jen kostelík je vidět jediný. Tmou noční táhne vůně Svatvečera a zlatem září okna kostela, koledy pějí uvnitř ústa sterá a varhan zní tam hudba veselá. Zrození Páně tam dnes oslavují věřící duše hlasně, nadšeně, Ježíška v chlévě všichni obdivují, jenž leží v jeslích, v plenkách na seně. A nade chlévem zlatá hvězda svítí, jež přivedla tři krále k Betlemu, co dary přinesli, by mohli zříti tváří v tvář Spasiteli malému, 18 jenž později kázával v Palestině o krásném lidstva v lásce sbratření, k němuž svět spěje zvolna jen a líně, ba pro něž hasne všechno nadšení. * * * Rok po roce jsou Vánoce vždy stejny: Ježíšek, jesle, chlév a plenčičky. A v lásku lidstva výhled beznadějný: i svět je dosud v plenkách celičký.