SLUNEČNÝ DEN

Antonín Sova

Klid všude. Slunce lije na peron své jarní proudy. Chvíle ospalá v zapadlém nádraží, kdy tichý den průzračný nad širokým obzorem. Tu čekám samoten a vyhlížím na louky sluncem zatopené, v nich skupiny olší v dálku tratí se a potok zpola vyschlý pod mostem se blýská, jako střepy zrcadla. Jen kavka křikne, a jen písku pád po střeše plechové, jen jednotvárný se ozve telegrafu klepot, jen šum květin, které kropí zelinář. Mír všeho nehybný mne dojal tak, jak jenom lesy s mrtvým výdechem ukrytých malin. Ve mně ležela nezlomná touha: mnoho vykonat, mé myšlenky a touhy, přání všecka jak lesklá háďata se přišla hřát do ticha srdce, kde se křížily paprsky toho květnového dne. A louky bujně kvetly, květy šuměly.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

317. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Letní myšlénka. (Antonín Sova)
  2. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  3. báseň bez názvu (Karel Leger)
  4. DOMOV (Božena Benešová)
  5. Dubisko padlo (Stanislav Kostka Neumann)
  6. Dojem z venkova. (Karel Hlaváček)
  7. SCENERIE (Antonín Sova)
  8. NA PRŮSEKU. (Alois Škampa)
  9. Pustý mlýn. (Antonín Sova)
  10. Od lesů plovou hejna vran... (Stanislav Kostka Neumann)