NOC PŘED VINOBRANÍM.

NOC PŘED VINOBRANÍM. Průvodem ku svým „Spisům“.
I. Tvá vinice již na Předhoří uzrávala... Nejprudších sluncí věčně žhnoucí krev vlhkými větry v hroznech vychladala... Ty visely teď zamlženy s rév... Cos pělo ještě na západě tiše svým jantarovým, zlatým přísvitem slaběji stále, v skonu jak když dýše mdlý odlesk štěstí v srdci ubitém... Však vinice tvá bdí... Již Noc je u ní, by v temná křídla svá ji ukryla... Teď hroznů všech tak dlouze ssála vůni, až v němé blaženství se upila... II. A vinobraní den je blíž a blíž, noc poslední spí tvrdě, vůní vína... Uzrálé hrozny těžce visí... Ucítíš dech zahnilého zívat října... 154 Jsi bázliv, tiše čekáš na úsvit, máš radost zároveň. Buď bohu chvála... Tak celou noc se modlíš... Promluvit však nesmíš s révou již. Ta přezrávala... Tma nad sklizní se jasní... Naposled bohatá rosa bíle stříbrněla, hmyz odumírající vzlyk‘ a vzlét‘ plachými sourdinami cella... A co pocit máš: milenci přijdou, roznesou, co zrálo za sluncí tvém na Předhoří, a pomilují se, své sémě roznesou po celém světě, jež tvým vínem vzhoří, a smíří v tobě chtění osudné, zrát ještě, věčně nechat zrát své hrozny, je viset nechat, dokud neschudne tvá duše, zapomenout pocit hrozný i tragický, že teprv uzrály, když listí žluté tiše již se stele, když ani necítíš, že život u konce, a že už podzim hlásí se v tvém těle... III. A takto sním: V ten předvečer, jenž poslední, kdo pro hrozen si přijdou, budou pod horou stát nedočkavě. V jeden směr z nich každý vzhlédne okouzlen... 155 A v pozdní noci houslí zvuk až k oknům krčmy zláká je u paty mého Předhoří, – zabuší divě srdcí tluk, až ten, jenž zval a zlákal je, jim zahraje... Duch Vinice to počne hrát o květu, zrání, zvadání, a na zeď krčmy podepřen v svém nitru bude umírat, však vytrvá až v bílý den... Znít budou housle v krčmě kdes jak strážnou písní ochránčí, cit milenců všech vypláčou... A ti až do úsvitu dnes tam prohovoří, protančí... Zní cymbál v tom, pláč směšných dud, smích, jenž se zrodí, neví proč, pláč, jenž jde za ním žárlivý... By dřív, než jitrem obzor zrud‘, veselost padla na nivy... Pak v rána svit se křísící mdlý každý vlastním tajemstvím si urve hrozen... Utiší se všecko na mé vinici, a bude věčný podzim, vím, 156 hrud kámen mrtvý, ulehlý, – však cítit budu věčně tmou, jež ulehne si nade mnou, jak mladí, vášní zažehlí tu šli, a jak jich těla žhnou... 157 OBSAH:
Praha, věčná stráž5 Rhapsodie o lípě9 Kratochvilná návštěva vysokorodého pana Jana hraběte X... v Čechách koncem stol. XVIII18 Český osud23 Kirmess25 Ballada ironická o třech vyhostěncích32 Elegie z konce XIX. století34 Ahasver revoluce37 Zjevení44 Dělníkova rodina46 Černá stavení51 Slévárny v noci53 Kupecké lodi55 Veliké lásky57 Prodané síly58 Setkání60 Zakotvení63 Cizinec a okouzlení65 Ballada o krásné židovce67 Ballada renaissanční70 Píseň Don Juanova72 Manželství73 Ubohé srdce75 Sonet77 Sonet o tvůrčí síle78 [158] Hledání79 Láska81 Od mrtvých k živým82 Sloky83 Šelestí lupení84 Píseň v osamění86 Ó přátelé, lásky!88 Poutníkova první úzkost90 Poutníkova poslední illuse mládí92 Sloky94 Česká elegie95 Ballada o podivném Tovaryši98 Klid101 Píseň života103 Nedorozumění105 Poklady krásného sobectví106 Doby108 Já hledal studny bez dna na výších109 V červnové noci na sadě110 Zrání ženy113 Rozhodnuto117 Odevzdání119 Prosté sloky121 Radosti122 Před rozkvětem123 Království míru125 V dílně věků127 Obrození129 Člověk krásné duše131 Zázrak134 Zpěv emigranta na vysokých horách137 Rozmluva s Nocí140 Legenda o člověku142 Ranní modlitba Adama a Evy, starců145 Zaslíbení Démonu149 Učitel žákovi153 Noc před vinobraním154
E: pk; 2004 [159]