Melancholie.

Xaver Dvořák

Ve barvách popela, v němž západ leží jak přísný asketa, jenž zašel v pouště kout, dne hrob se otvírá a stíny – černí kněží svou rosu nechávají v hloub mu ukanout. V ten kámen náhrobní, jenž ze safíru se nad ním v modrý oblak vytesal, prst červánků mu žhoucí verš o věčném míru svým roztaveným zlatem na spěch ještě psal. Jak vírem zachváceno slunce sjelo v břeh neznámý na skrytá úskalí; jest rozdrceno vulkanické jeho tělo, tříšť hořící oblaků vlny houpaly. A na zahradě nebes v líchy sázel hvězd trsy svítivé si večer zadumčiv a bledý reflex rozpomínek v duši házel, v žal nítil tesklivý jí každý čiv. Až v srdce mého chladné, smutné síně své nechal dýchat růže melancholie, jež ze hřbitovů bílých nesl ve svém klíně, kde z ňader puklých mrtvá srdce pučí je!

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

625. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Cestou Argonautův. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Tužebník. (Adolf Heyduk)
  3. Podmořské poklady. (Stanislav Mráz)
  4. DĚDICOVÉ SV. GRALA (Jaroslav Vrchlický)
  5. V STARÉ JHO. (Jaroslav Vrchlický)
  6. BALLADA. (Jaroslav Vrchlický)
  7. III. Jitro po bouři. (Jaroslav Vrchlický)
  8. 49. Byl muž velký, leč byl roven sopce, (František Sušil)
  9. Večerní chůze. (Adolf Heyduk)
  10. AGAR. (Josef Holý)