Melancholie.

Xaver Dvořák

Melancholie.
Ve barvách popela, v němž západ leží jak přísný asketa, jenž zašel v pouště kout, dne hrob se otvírá a stíny – černí kněží svou rosu nechávají v hloub mu ukanout. V ten kámen náhrobní, jenž ze safíru se nad ním v modrý oblak vytesal, prst červánků mu žhoucí verš o věčném míru svým roztaveným zlatem na spěch ještě psal. Jak vírem zachváceno slunce sjelo v břeh neznámý na skrytá úskalí; jest rozdrceno vulkanické jeho tělo, tříšť hořící oblaků vlny houpaly. A na zahradě nebes v líchy sázel hvězd trsy svítivé si večer zadumčiv a bledý reflex rozpomínek v duši házel, v žal nítil tesklivý jí každý čiv. Až v srdce mého chladné, smutné síně své nechal dýchat růže melancholie, jež ze hřbitovů bílých nesl ve svém klíně, kde z ňader puklých mrtvá srdce pučí je! 57
Básně v knize Meditace:
  1. báseň bez názvu
  2. Labutě mé!
  3. Chrám.
  4. Ecce homo!
  5. Poenitentia.
  6. Hle, zazářily!
  7. Communio.
  8. Sanctissima!
  9. Zpět!
  10. Slunce.
  11. Mé lásky nebe.
  12. Triumf Kristův.
  13. Ty jinak nedáš!
  14. Vrať se!
  15. Lancea salutis.
  16. Jaro.
  17. Zvony.
  18. Růže.
  19. Dolorosa.
  20. Tys přišla ke mně!
  21. Gethsemani.
  22. Martyrium.
  23. Nikdy!
  24. Měsíčný květ.
  25. Čekám.
  26. Mori!
  27. In tenebris.
  28. Úhory.
  29. Melancholie.
  30. Smutek večera.
  31. In exitu!
  32. Modlitba duše.