Labutě mé!

Xaver Dvořák

Labutě mé!
Ó plujte, labutě mé, po moři plujte snů, vám křídla rozepnu; své brázdy táhněte, v nich zlatem zrn to zakvěte, ó plujte, labutě mé! Po moři plujte snů z těch břehů mého těla, kam jeseň zaletěla; z těch luhů, jež se prázní, kde květ se třese bázní, po moři plujte snů! Vám křídla rozepnu, za vámi s břehu jásám, jste volnější než já sám; pod vámi vlny čeří tam v dál, tam k věčna šeři vám křídla rozepnu. [7] Své brázdy táhněte jak struny bájné lýry, vy tóny sladké víry v nich chvějte se a snujte; mé labutě, ó plujte, své brázdy táhněte! V nich zlatem zrn to zakvěte pod sluncem věčných světů jak mystických trs květů ze zahrad Lásky příští, jež v srdce nard svůj prýští a zlatem zrn v nich zakvěte! 8