Dolorosa.

Xaver Dvořák

Dolorosa.
V mých očích výkřiky zoufalých vzplály; ach, v duši stajené výkřiky na dně, tam v mořích hořkých slz zdusené chladně, jež v ňadru pod břehem zornice stály. V tvých bledých strhaných rysech je vidím, v tvých křečech, v zlomené postavě těla; v mé nitro suggescí bolesti sjela tvá hořkost, Bolestná, – žeň tvoji klidím. V mé duše loktech má naděje zmírá, krev její studená v nitro mé kane; až příští z červánků záclon den vstane, juž bude jako ty, Bolestná, sirá. V mém ňadru bez vonných mastí mi setlí, v prach přejde vzpomínek, na popel snů mi svou vůní prodechne myšlének tlumy jak les, kam nepadne paprsek světlý. 39 Jen kříž se nad hlavou v myšlénkách zvedne, kříž krví střísněný pod tmavým nebem a trojím po stranách probitý hřebem, kam duše Bolestné podobna sedne. A na rty staletí proudy mi svanou tvá slova, Bolestná, bez zvuku zašlá; jak zrna, půdu jež úrodnou našla, do květů ohnivě krvavých vzplanou. 40

Básně v knize Meditace: