Zpět!

Zpět!
Jdu zpět, jdu zpět, ó Ježíši, v tvé háje, tvých sadů rozkoš zas chci unavený ssát, přes snů svých žárem vyprahlé juž kraje nech rosu tajemství tvých sladkých vlát, nech rosu vlát! Nech blouditi mě svými zahradami, kde svítí ctností mystický květ na stromech; tvá tichost jako vůně fial zavívá mi a sladký pokory tvé ovívá mě dech, jak doušky dech. V tvou vinici ó nech mě, Pane, zajít, kde v hroznech bohatých zrá vínem lásky kvas; tu v stínu révy rád bych chtěl se stajit, než přijde vinobraní toužný čas, než přijde čas. Jdu poli širými, kde setí tvoje se vlní lilijemi podobenství tvých, jak rouchu andělskému podobno je, v něž věrných obláčíš ty duší svých, jen věrných svých! 21 Strom života, kde jiskří svatou mannou, tam veď mne nemocného touhou smrtelnou; zřít skálu z alabastru rozeklanou, kam jeho kořeny v hloub rudé lnou, v hloub srdce lnou! Ó rudým balsámem, jenž z kůry kane, jak pryskyřice v rýhách kmene zlatá nit, chci léčit duši, nesmrtelnou ať se stane, ať nepropadne hnití, co má žít, ach, věčně žít! 22