Communio.

Xaver Dvořák

Communio.
Jak záře měsíčná, jež tělem liljí kmitá, svůj jemný reflex v moji duši hází, v snů pohár kříšťalový vlitá mne vábí do exstasí. Z ní srdcí ztrávených žár svítí svatých citů, ty bílé plameny, jež v poušti vzplály jen Bohu známých eremitů, jichž popel větry svály. A cudná vůně z ní vlá panen nedotknutých, jež v ohni visionů duše čistí, zvlněných ňader láskou zdmutých jak puklých poupat listí. V mé duše komnaty jde k srdce mého dvéřům, jež těžkou vůni touhy hned jsem provál snů květy zbudím upomínek keřům, v chrám lásky jež jsem schoval. 16 Na myšlenek svých trůn ji zvednu v roznícení, jak zvonů hlahol zní jí vír mých tepen, a těla záchvěv v ples se mění, jenž v každý nerv je štěpen. V těch vůni rozkoší já člověk jistě zhynu, tvar starý výhní milostí se smyje, jak krůpěj sluncem vsátá s tebou splynu, ó Eucharistie! 17
Básně v knize Meditace:
  1. báseň bez názvu
  2. Labutě mé!
  3. Chrám.
  4. Ecce homo!
  5. Poenitentia.
  6. Hle, zazářily!
  7. Communio.
  8. Sanctissima!
  9. Zpět!
  10. Slunce.
  11. Mé lásky nebe.
  12. Triumf Kristův.
  13. Ty jinak nedáš!
  14. Vrať se!
  15. Lancea salutis.
  16. Jaro.
  17. Zvony.
  18. Růže.
  19. Dolorosa.
  20. Tys přišla ke mně!
  21. Gethsemani.
  22. Martyrium.
  23. Nikdy!
  24. Měsíčný květ.
  25. Čekám.
  26. Mori!
  27. In tenebris.
  28. Úhory.
  29. Melancholie.
  30. Smutek večera.
  31. In exitu!
  32. Modlitba duše.