Martyrium.

Xaver Dvořák

Martyrium.
Můj vzdor jest zlomen a kdos vstavil svou nohu těžkou na mé duše šíji; let myšlenek mě k smrti znavil, rty mdloby cítím, jak se ve mne vpijí. Jak hadr na mé duši visí ten život, který purpurem měl býti; mé bolesti psi vyběhli si, teď stopu hledají, je slyším výti. Své zdvihli čumáky a běží a v dásních krvavých své zuby cení; kam zatnout je jim zbývá stěží, a přec se děsím toho okamžení. Má ruka ku čelu se smeká, kam zatkli nyní supající tlamy, jichž slina bílá do žil vtéká, je rozněcujíc v oheň a žár samý. 45 A nic se ve mně nevzepřelo, to chvílí v křeči zachvívá a stáčí se hmoty zákonem mé tělo, jak ňadra ženy v přidušeném pláči. Však duše ponořena v sebe ty doby muky čeká necitelná; jen časem zadívá se v nebe a potřásá svá křídla nesmrtelná. 46
Básně v knize Meditace:
  1. báseň bez názvu
  2. Labutě mé!
  3. Chrám.
  4. Ecce homo!
  5. Poenitentia.
  6. Hle, zazářily!
  7. Communio.
  8. Sanctissima!
  9. Zpět!
  10. Slunce.
  11. Mé lásky nebe.
  12. Triumf Kristův.
  13. Ty jinak nedáš!
  14. Vrať se!
  15. Lancea salutis.
  16. Jaro.
  17. Zvony.
  18. Růže.
  19. Dolorosa.
  20. Tys přišla ke mně!
  21. Gethsemani.
  22. Martyrium.
  23. Nikdy!
  24. Měsíčný květ.
  25. Čekám.
  26. Mori!
  27. In tenebris.
  28. Úhory.
  29. Melancholie.
  30. Smutek večera.
  31. In exitu!
  32. Modlitba duše.