Ecce homo!

Xaver Dvořák

Ecce homo!
Ó Králi, Ty jsi zvítězil; u nohou tvých já ležím na rtech kvil, jsem poražen a trofej tvoje vítězná, tu srdce mé, vlož na ně pouta železná, Tys zvítězil! Však přiznávám, mě nepřemohl víc třesk hromů tvých, žár tvojich blýskavic, než šarlat tvůj, zkad krve proudy chlípí, tvé rány zející mě stihly svými šípy a ranily. Jež zhanobily tě, v tvých vlasů slinách a v těla tvého krvavých těch zříceninách já přemožený v boji sobě zmírám, mdlý zápasem hrad srdce svého tobě otevírám, Tys dobyl ho! Tvá koruna mé oslepila zornice a bodlin skvoucí rubíny ty nejvíce; já mněl jsem, že čarovné jsou růže, dech vůně cítil jsem, že přesladký mě zmůže, až podleh’ jsem! 10 Tvé žezlo z třtiny, já se mýlil klamně, mé chromí na vždy bojující rámě; mě zmrazilo, že vášeň smyslnosti teplá juž v chodbách cév mých vyhasla a neplá, Tys zhasil ji! Ó Králi, Ty jsi zvítězil; u nohou tvých já ležím na rtech kvil, jsem poražen a trofej tvoje vítězná, tu srdce mé, vlož na ně pouta železná, Tys zvítězil! 11