Slunce.

Xaver Dvořák

Slunce.
Já viděl slunce v exstasi svých snů, to z moře lásky vystupuje, brod červánků je krví, kudy pluje, jak eremit na prahu sluje já po něm ruce pnu. Pán přibit na kříž, v skráních trny kol, na ňadrech jeho visí žhoucí, je vážou k srdci, jež přestává tlouci, po těle šňůry krve schnoucí teď v smrti smutný pól. Jsou sladké hrozny z Engaddi, pod slunce žárem vrou zrn šťávy; mé city v jeden žár a oheň taví tvůj, slunce Golgoty, blesk žhavý a plný záhady. V mou skráň krev bije rozňata, jak trny, jež se v spánky boří; mé ruce, nohy mé i bok můj hoří jak růže s ostny, když z nich noří tvá svatá, Kriste, stigmata! 23
Básně v knize Meditace:
  1. báseň bez názvu
  2. Labutě mé!
  3. Chrám.
  4. Ecce homo!
  5. Poenitentia.
  6. Hle, zazářily!
  7. Communio.
  8. Sanctissima!
  9. Zpět!
  10. Slunce.
  11. Mé lásky nebe.
  12. Triumf Kristův.
  13. Ty jinak nedáš!
  14. Vrať se!
  15. Lancea salutis.
  16. Jaro.
  17. Zvony.
  18. Růže.
  19. Dolorosa.
  20. Tys přišla ke mně!
  21. Gethsemani.
  22. Martyrium.
  23. Nikdy!
  24. Měsíčný květ.
  25. Čekám.
  26. Mori!
  27. In tenebris.
  28. Úhory.
  29. Melancholie.
  30. Smutek večera.
  31. In exitu!
  32. Modlitba duše.