110. Příroda ostává ve svém běhu vezdy si stejna,

František Sušil

Příroda ostává ve svém běhu vezdy si stejna(Na) Člověcká napořád svěhne a mladne mysl(Na) Tož člověk vždy mocí větší na přírodu vráží(Na) Avšak předc pod moc přírody často padá(Na) Kdož z těch nesnází vyprostiti platně ho může(Na) Jen nadpřírodné příroda vlády slyší(Na)

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

439. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 30. Právem se lid od přírody učí, (František Sušil)
  2. XXXII. Všemohoucnost Božská. (Josef Hubert Tichý)
  3. Ztvrdlo srdce lidské Páně slovu, (František Sušil)
  4. Příroda je převýborná kníha, (František Sušil)
  5. XXI. Pro oblahu země nebe přeje (František Jaroslav Kamenický)
  6. 48. Což jest divna prostraň hvězdolemá! (František Sušil)
  7. Velkonoc. (František Sušil)
  8. Kdož jest ten, jenž židem věčným sluje? (František Sušil)
  9. 137. Mládče milý, jenž se dáváš v službu (František Sušil)
  10. Čekáme v teskném soumraku, (Jiljí Vratislav Jahn)