171. Svatý Jan – to videc věčných světů,

František Sušil

Svatý Jan – to videc věčných světů, Názorce to božských ideí, Klíčník jest to rajských dveřejí, Před ním složil cherub meče přetu. K zdroji bytě v smělém vnikal vzletu, V serafův tam chodil šlápěji, Nebešťané v každém kročeji Snášeli mu všechnu krásu květů. Ano Bůh sám zdvih jej do své říše A dal zříť mu v nejtajnější skrýše, By nám vzkřísil zhaslé ohně v ňádru. Kdo v něm čte, ten k jestot vniká jádru, Dme slast ráje, ssáje věčné vůně, Žije v nebi, bydlí Bohu v lůně.

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

105. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Kdož jest Plato? Včela slastí jatá (František Sušil)
  2. 31. Ze svízelů druhdy u pohanů (František Sušil)
  3. 83. Ráj. (František Sušil)
  4. Ve svatyni stála archa zlatá, (František Sušil)
  5. Smrť sv. Cyrilla. (František Sušil)
  6. Srdce Páně. (Vilém Ambrož)
  7. 19. Obraz. (František Sušil)
  8. 80. Kapla. (František Sušil)
  9. Jaká touha ve světicích plála, (František Sušil)
  10. Což to pořád od blankytu padá? (František Sušil)