HADI POLEDNE

Karel Toman

Nás vyláká jen slunce, naděje, když hudbou světla zem se zachvěje v den plápolavě bílý. Tma skrýší podzemních a vlhký chlad a popel mrtvých neztišil náš hlad, chcem ven, chcem lov a mstu. Jak hoří vzduch! Jak vánek celuje ochromlé tělo! A jak miluje nás, hady poledne, vysoké nebe čisté, modravé, jak miluje nás! Světlo laskavé nám o krunýř se tříští a každá jeho drobná šupina zrcadlí boha, jehož proklíná sto pokolení našich děr. My jíme hlínu, bože spravedlivý, a plíseň dýcháme. A svoje divy – ne, pro nás netvořil’s. Jen slunce milujem’! Neb žhavý jeho květ dá krvi sílu, destilluje jed z ran, ústrků a běd. A pro sladký jed život snášíme a pro jed parodicky tančíme po dlažbě Paříže, my, hadi poledne, až v kterýs den jed dozraje, čas bude dovršen. Buď zdráva, Marianno!

Patří do shluku

úlek, rmut, zádava, úděs, úsluha, pocel, výtka, hniloba, poklekat, jáhen

236. báseň z celkových 284

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. IN VOCE EXULTATIONIS ET SALUTIS (František Leubner)
  2. RECITANDO. (František Leubner)
  3. XV. UMÍRÁČEK. (František Leubner)
  4. ŠÍLÍCÍ MALÍŘ. (Otokar Fischer)
  5. OTEVŘENÍ HROBU SVATÉ CECILIE. (František Leubner)
  6. Vyznání. (Eliška Krásnohorská)
  7. CLARA VOCE. (František Leubner)
  8. ELELETH. (František Leubner)
  9. None (František Serafínský Procházka)
  10. Půlnoční zemřelých. ( Ceyp z)