POUTNICE.

Karel Toman

Po letech přišla. Zlatohnědý vlas v západním slunci mihavě se třás’, a v temných očích pohádka se chvěla těch měst a zemí, o nichž vyprávěla. – Poutnice žalná, srdce bez domova, těkavý stíne na orloji světa, slyš, nevzpomínej. Hořknou na rtech slova, a marno, aby stará propast kletá kal zvedla. V bahniskách a sítinách ať dotlí mládí domýšlivý nach, kruh zúžil se a zavřel, nové žití novými květy voní, novým sluncem svítí. Ve škebli dlaní dvou, dvou teplých dlaní v bezpečné škebli mír v mém srdci dýše a radost padá s chladnou rosou ranní i s písní ptáka, když se budí v líše. Na prahu domu v stínu věrných stromů vzpomínka sedá se mnou za soumraku, leč neteskní. Před soudem drahých zraků si nevyčítá. Často, v podvečer, provází tebe do dalekých měst, ochotna břímě žalu s tebou nést a do přístavů s tebou jde v mlh šer a šeptá tiše: Bon vent, bonne mer.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

916. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DVA VEČERY (Antonín Sova)
  2. VEČERNÍ GENRE. (Otakar Auředníček)
  3. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Večer. (Emanuel z Čenkova)
  5. PŘÍZRAK. (Josef Rosenzweig-Moir)
  6. None (Karel Leger)
  7. Na kraji lesa... (Adolf Brabec)
  8. DOMOV (Božena Benešová)
  9. Sonet v jeseni. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Largo dlouhých večerů. (Antonín Sova)