Z luk chladné trávy šumí píseň večerní(J6m)
Je ticho nesmírné(J3m)
Z mlčících sosen prořídlých(J4m)
žluť západu tak zvolna stéká v tůně potoka(J7m)
po šedých balvanech a zvlhlém písku po kapradí(J7f)
po černých vlasech jejích a po těch rukou hebkých(J6f)
stínících temně zamyšlený zrak(J5m)
Ó kterak ticha byla vášně její vybouřily tenkrát(J8f)
když octli jsme se sami v skalách bazaltových(J6f)
nad námi hejno racků jíkalo(J5m)
a sosny skřípající pod skalami(J5f)
šuměly v parné vůni ostružin(J5m)
Tu sedala tak zamlklá na šedém balvanu(J7m)
když strání protější věž černá zdvihla kříž(J6m)
do posledního slunce zlatých záchvěvů(J6m)
a roztřásla je oslepujíc září večera(J7m)
až její sladký obličej tak vzdušný průhledný(J7m)
se býti zdál ne z toho světa zakletý(J6m)
a pohádkový němý neživý(J5m)
Ó mlčívali jsme Proč Bylo lépe(J5f)
tak mlčet Bylo lépe(J3f)
a ruku v ruce dívat se na dlouhé večery(J7m)
hasnoucí teplo travin cítit hvězdy potopené(J7f)
skrz kapradí pod vodou kmitající(J5f)
stín černých raků pod písčitým břehem(J5f)
a zcela ponořeni do samoty zvučící(J7m)
vzdáleným zvonem třeskem kosy osamělým kročejem(J8m)
a tónem ve výšce se vlnícím(J5m)
večerním letem hmyzu nad vodami visícím(J7m)
v chomáčích černých na modravém nebi(J5f)
A lépe bylo mlčet Nechtěl jsem(J5m)
vyplašit její Duši mojí podobnou(J6m)
plačící stejně prudkou divokou a smutnou(J6f)
jež v Jaro lidí všech a v Slunce lidí všech(J6m)
v to spravedlivé Slunce nevěřila(J5f)
tak zrovna jako duše moje(J4f)
v to Slunce nestejně jež daří paprsky(J6m)
ubohé smrtelníky(J3f)
Ne já se děsil nad ní onou sladkou(J5f)
neb mnil jsem právě Ona(J3f)
že mohla přec jen věřit v Jaro Slunce(J5f)
tak mladá krásná a tak nově vzrušená(J6m)
a já se bál jí úzko bylo mi(J5m)
že pouhým echem mojí duše byla její duše(J7f)
jež rozbíjí se v bazaltových skalách(J5f)
tím echem které vyvoláš rád jednou(J5f)
a jež zní prázdně když se stále stejně ozývá(J7m)
dnes zítra zítra dnes ó dnes i zítra(J5f)