Večer.

Emanuel z Čenkova

Kraj západu je žhavě pozlacený a vzduchem jak by vála křídla vonných per: To lučin šat za jitra posečený oddýchá pelem suchých květů na večer. Ó, klid a mír!... Níž soumrak teplý klesá, kol na mezích zvuk vřeskný cvrčků tichem zní... Hle, nad vrcholky černavého lesa juž chví se třpytně velká hvězda večerní. Mně teskno... Vzpomínám na město v dáli, na rodný dům v té šeré, dlouhé ulici, kde z večera, jak svítilny tam vzplály, u vrat na služky čekali vždy dělníci. Ach, já snad neuzřím víc řad těch domů, víc neuslyším žití ruch, jež měl jsem rád; mé tělo schnoucímu jsouc rovno stromu snad brzo v hlíně bude se tu rozpadat. – – Mně teskno... Pokoj nechám otevřený pro vzduch, jímž vanou lehká křídla vonných per, by ve hrob duše mlhou zachmuřený po těžkém dnu dech květů vnikl na večer.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

152. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Largo dlouhých večerů. (Antonín Sova)
  2. „Na časy!” (František Táborský)
  3. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Zapadlým krajem. (František Švejda)
  5. Ráno (Stanislav Kostka Neumann)
  6. DVA VEČERY (Antonín Sova)
  7. Na horách. (Emanuel z Čenkova)
  8. báseň bez názvu (Karel Leger)
  9. PO ŽNÍCH. (Adolf Červinka)
  10. XIX. V žluť západu den nad modrým jde lesem. (František Leubner)