U hrobu dítěte.

Ferdinand Tomek

Na hřbitov mne procházka má vedla. Malé dítko pohřbívali právě; nad růvkem jsem stanul a v mé hlavě myšlének se divných pásma předla... Čím to dítko mohlo býti světu? Duchem snad, jenž v taje všecky vidí, velikánem, dobrodincem lidí – a zlá smrť je skosí právě v květu! Či by z něho padouch byl, jenž drtí nejsvětější svého lidu práva, svoji vlasť jenž bídně zaprodává? – Snad že dobře mířila jsi, smrti! – Rakvička již uložena v hrobě, pásmo myšlének pláč lidí ruší; jediná jen prochvívá mou duši: Jak jsi šťastno, nevinné ty robě!

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

70. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ze hřbitova. (Jan Ježek)
  2. Touha po odpočinutí. (Václav Antonín Crha)
  3. DECH HROBU. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Přání. (Augustin Eugen Mužík)
  5. Ano – ne. (Josef Václav Sládek)
  6. 10. Nový život. (Jaromír Březanovský)
  7. Když na smrt někdy pomyslím, (Josef Barák)
  8. HORVATH. (Josef Svatopluk Machar)
  9. Hrobař čaroděj. (Adolf Heyduk)
  10. Na židovském hřbitově. (Otakar Mokrý)