U hrobu dítěte.

Ferdinand Tomek

U hrobu dítěte.
Na hřbitov mne procházka má vedla. Malé dítko pohřbívali právě; nad růvkem jsem stanul a v mé hlavě myšlének se divných pásma předla... Čím to dítko mohlo býti světu? Duchem snad, jenž v taje všecky vidí, velikánem, dobrodincem lidí – a zlá smrť je skosí právě v květu! Či by z něho padouch byl, jenž drtí nejsvětější svého lidu práva, svoji vlasť jenž bídně zaprodává? – Snad že dobře mířila jsi, smrti! – Rakvička již uložena v hrobě, pásmo myšlének pláč lidí ruší; jediná jen prochvívá mou duši: Jak jsi šťastno, nevinné ty robě! 36
Básně v knize Doma:
  1. Mému rodišti.
  2. „U svatého Prokopa.“
  3. Přede žněmi.
  4. Píseň.
  5. Ve žních.
  6. Cestou.
  7. Pod „Skalami“
  8. V poledne.
  9. Na mezi.
  10. Koncert.
  11. Do kostela.
  12. U trati.
  13. Nedělní jitro.
  14. Vzpomínka.
  15. Večerní klid.
  16. Slavný pohřeb.
  17. Ve starém hradě.
  18. Rybář.
  19. Náš ponocný.
  20. Kalkant.
  21. Naše divadlo.
  22. V zámeckém parku.
  23. U hrobu dítěte.
  24. Se hřbitova.
  25. Mému klavíru.
  26. Po krupobití.
  27. Všude život.
  28. U stodoly.
  29. Obrázek.
  30. Prší.
  31. Stesk.
  32. Zahrádce.
  33. Předtucha jeseně.
  34. Duma.
  35. V nemoci.
  36. Zase venku.
  37. Hroudě.
  38. Prosba.
  39. Mému rodišti.