Cestou.

Ferdinand Tomek

Cestou.
Pod košatou třešní u silnice hrá si dítko; vedle něho sedí stařenka. Já děcku hladím líce a pak táži na jeho se jméno, ale děcko všecko udiveno na mne hned, hned na stařenku hledí. „Čí to dítko?“ stařeny se ptám. „ „To mé vnouče: nejstarší má dcera návštěvou k nám z Vídně přišla včera a já teď se s Němci smluvit mám –“ “ „A což vnouče nerozumí česky?“ „ „Ani slůvka – je to věru k pláči“ “ – a již slza oko ženě smáčí. Také mně se náhle zkalil zrak, když jsem hladil obličej ten dětský, a v mou duši jako černý mrak myšlénka se těžká náhle klade: Zlaté dítě, srdce tvoje mladé odcizeno nám a sotva tuší, matka vlasť že pláče o tvou duši. – 14
Básně v knize Doma:
  1. Mému rodišti.
  2. „U svatého Prokopa.“
  3. Přede žněmi.
  4. Píseň.
  5. Ve žních.
  6. Cestou.
  7. Pod „Skalami“
  8. V poledne.
  9. Na mezi.
  10. Koncert.
  11. Do kostela.
  12. U trati.
  13. Nedělní jitro.
  14. Vzpomínka.
  15. Večerní klid.
  16. Slavný pohřeb.
  17. Ve starém hradě.
  18. Rybář.
  19. Náš ponocný.
  20. Kalkant.
  21. Naše divadlo.
  22. V zámeckém parku.
  23. U hrobu dítěte.
  24. Se hřbitova.
  25. Mému klavíru.
  26. Po krupobití.
  27. Všude život.
  28. U stodoly.
  29. Obrázek.
  30. Prší.
  31. Stesk.
  32. Zahrádce.
  33. Předtucha jeseně.
  34. Duma.
  35. V nemoci.
  36. Zase venku.
  37. Hroudě.
  38. Prosba.
  39. Mému rodišti.