„U svatého Prokopa.“

Ferdinand Tomek

„U svatého Prokopa.“
Vše na mne volá: dítětem buď znova! Chci poslechnout. – V les známý vcházím zas; vchod jeho hlídá socha Prokopova a u nohou se světci plazí ďas. Zřím dětství svého dávno zašlá léta: zde modlívala vždy se druhů četa, by „na jahodách“ v lese měli štěstí, a víly zlé by nesvedly jich v scestí. To zřím – a padám na kolena hned a modlitbou se vřelou chvěje ret: Ó Prokope, ty český světče pravý, jenž cizáků jsi vybičoval davy, když prznili tvé sídlo nad Sázavou, ó povstaň z hrobu, povstaň, muži svatý, svou velebnosť a sílu světu zjev: jen brvou pohni nebo zatřes hlavou – a cizáci, již střebou naši krev, snad ukáží zas vlasti naší paty! – 9 Doma nejlépe. Je malý jen to koutek, maličký, však taková mne láska k němu víže jak srdce děcka k srdci matičky, a že se mi v něm zdá být nebi blíže. Mně každičký znám domek ve městě, mně znám i každý jeho obyvatel, a kolik lidí potkám na cestě, hle, tolik známých to a dobrých přátel. A zdá se mi, že doma jedině tak vlídně slunko na lidi se dívá, a také měsíc v chladné cizině že na mne se tak sladce neusmívá. 10
Básně v knize Doma:
  1. Mému rodišti.
  2. „U svatého Prokopa.“
  3. Přede žněmi.
  4. Píseň.
  5. Ve žních.
  6. Cestou.
  7. Pod „Skalami“
  8. V poledne.
  9. Na mezi.
  10. Koncert.
  11. Do kostela.
  12. U trati.
  13. Nedělní jitro.
  14. Vzpomínka.
  15. Večerní klid.
  16. Slavný pohřeb.
  17. Ve starém hradě.
  18. Rybář.
  19. Náš ponocný.
  20. Kalkant.
  21. Naše divadlo.
  22. V zámeckém parku.
  23. U hrobu dítěte.
  24. Se hřbitova.
  25. Mému klavíru.
  26. Po krupobití.
  27. Všude život.
  28. U stodoly.
  29. Obrázek.
  30. Prší.
  31. Stesk.
  32. Zahrádce.
  33. Předtucha jeseně.
  34. Duma.
  35. V nemoci.
  36. Zase venku.
  37. Hroudě.
  38. Prosba.
  39. Mému rodišti.