Zahrádce.

Ferdinand Tomek

Zahrádce.
Maličká má zahrádko, jako dlaň jsi pouze – a přec budu za krátko po tobě mřít v touze. V křoví stinném objetí sní se ach! tak krásně, na každičké na sněti visí kouzlo básně. Něžně chováš v loktech svých dítky z květné říše, usmívá se každé z nich, každé vůni dýše. O zelený ptáčkům byt nikdy nemáš nouze – – Jaký div, že budu mřít po tobě zas v touze?! – – 46