Ve starém hradě.

Ferdinand Tomek

Ve starém hradě.
Svědku zašlé lepší doby, opuštěn tu stojíš v kraji, ne však chud a bez ozdoby; bohatství tak mnohých věků v šerých jizbách tvých se tají, dech že vázne ve člověku, na poklady když se dívá bez ladu tu nakupené; někdy upomínka tklivá do očí ti slzy vžene, jindy jako pro úlevu pěsti svíráš v svatém hněvu... Ve velké jsem stanul síni, hlučné kdys, však mrtvé nyní. Se zdi hledí z rámů tmavých hradní páni v plné zbroji, naproti nim v pestrém kroji řada paní usměvavých. 28 Po stropě a v koutech visí meče, oštěpy a dýky, jimiž rytířové kdysi rozráželi vrahů šiky. – Dlouho stojím v zadumání – myšlénka se v duši plíží: jak by se as mladí páni, hradu noví dědicové, v cizině již kdesi hýří, v těsném fráčku mody nové, prohýbali pod krunýři, pod velikých mečů tíží; vždyť už pro bičík jen malý sotva stačí jejich svaly... 29
Básně v knize Doma:
  1. Mému rodišti.
  2. „U svatého Prokopa.“
  3. Přede žněmi.
  4. Píseň.
  5. Ve žních.
  6. Cestou.
  7. Pod „Skalami“
  8. V poledne.
  9. Na mezi.
  10. Koncert.
  11. Do kostela.
  12. U trati.
  13. Nedělní jitro.
  14. Vzpomínka.
  15. Večerní klid.
  16. Slavný pohřeb.
  17. Ve starém hradě.
  18. Rybář.
  19. Náš ponocný.
  20. Kalkant.
  21. Naše divadlo.
  22. V zámeckém parku.
  23. U hrobu dítěte.
  24. Se hřbitova.
  25. Mému klavíru.
  26. Po krupobití.
  27. Všude život.
  28. U stodoly.
  29. Obrázek.
  30. Prší.
  31. Stesk.
  32. Zahrádce.
  33. Předtucha jeseně.
  34. Duma.
  35. V nemoci.
  36. Zase venku.
  37. Hroudě.
  38. Prosba.
  39. Mému rodišti.