V zámeckém parku.

Ferdinand Tomek

V zámeckém parku.
Statné lípy věkovité stinnou alej tvoří a jak hnízdo poloskryté zámek se v ni noří. Nejstarší z lip zve mne k sobě: K mým si nohám sedni; vyprávět co budu tobě, nejsou věci všední. A již v minulosť se vrací, paměti své snuje: o tom, kolik generací v zámku pamatuje; ve vzpomínce vřele chválí zlaté ony časy, dokud ještě pudrovali páni sobě vlasy; vzpomíná si, jaký býval čas to ještě hezký, dokud v těchto místech zníval jenom hlahol český; 34 želí, že ten hlahol sladký rychle odtud mizí a že děti české matky mluví řečí cizí. Náhle lípa hovor tají – „Slyš jen!“ šeptá tiše... Na blízku mne štěbetají gouvernantky z říše. 35
Básně v knize Doma:
  1. Mému rodišti.
  2. „U svatého Prokopa.“
  3. Přede žněmi.
  4. Píseň.
  5. Ve žních.
  6. Cestou.
  7. Pod „Skalami“
  8. V poledne.
  9. Na mezi.
  10. Koncert.
  11. Do kostela.
  12. U trati.
  13. Nedělní jitro.
  14. Vzpomínka.
  15. Večerní klid.
  16. Slavný pohřeb.
  17. Ve starém hradě.
  18. Rybář.
  19. Náš ponocný.
  20. Kalkant.
  21. Naše divadlo.
  22. V zámeckém parku.
  23. U hrobu dítěte.
  24. Se hřbitova.
  25. Mému klavíru.
  26. Po krupobití.
  27. Všude život.
  28. U stodoly.
  29. Obrázek.
  30. Prší.
  31. Stesk.
  32. Zahrádce.
  33. Předtucha jeseně.
  34. Duma.
  35. V nemoci.
  36. Zase venku.
  37. Hroudě.
  38. Prosba.
  39. Mému rodišti.