Duma.

Ferdinand Tomek

Duma.
Pusta jsou pole kol do kola, makovin šustí jen stvoly, veselý ohníček plápolá na každém skoro již poli; z pýřky dým dusivý po zemi těžce a líně se plazí, vítr jak potřásá větvemi, listí mi do vlasů hází. Známou se rozhlížím krajinou, v oči se derou mi slzy... Cizí ach! kraje zas přivinou v náruč mne chladnou již brzy. Největší práce až nastane tobě, můj stařičký pluhu, podzimní vítr mne zavane daleko od rodných luhů... 48