Se hřbitova.

Ferdinand Tomek

Se hřbitova.
Bol v duši šel jsem se hřbitova, má duše všecka pohřížena v hoři. Teď vzhlédl jsem – hle! západ nachem hoří a v brzku slunce svoje šípy schová. Ó přírodo, jak’s krásna, věčně nová! Tvé velebnosti v obdivu se koří a v úžasu a bázni vždy se noří v tvé krásy hloubku mysl básníkova! – Kdes v dáli zazněl zvonek na klekání, kraj všecek mlčí, všude božský klid a s beder svoji únavu vše střásá. Co v duši mé se dálo, nevím ani, jen vím, se náhle zvlhla moje řasa a ret můj že se zachvěl: Žít chci, žít! 37 Úplněk. Vždycky mně říkala babička, měsíček v úplňku je-li, abych se dobře naň podíval, že to král David je celý. Od těch dob dívám se, v měsíci David král na harfu hrá-li. Babičku odnesli na hřbitov... probuď ji, Davide králi! 38
Básně v knize Doma:
  1. Mému rodišti.
  2. „U svatého Prokopa.“
  3. Přede žněmi.
  4. Píseň.
  5. Ve žních.
  6. Cestou.
  7. Pod „Skalami“
  8. V poledne.
  9. Na mezi.
  10. Koncert.
  11. Do kostela.
  12. U trati.
  13. Nedělní jitro.
  14. Vzpomínka.
  15. Večerní klid.
  16. Slavný pohřeb.
  17. Ve starém hradě.
  18. Rybář.
  19. Náš ponocný.
  20. Kalkant.
  21. Naše divadlo.
  22. V zámeckém parku.
  23. U hrobu dítěte.
  24. Se hřbitova.
  25. Mému klavíru.
  26. Po krupobití.
  27. Všude život.
  28. U stodoly.
  29. Obrázek.
  30. Prší.
  31. Stesk.
  32. Zahrádce.
  33. Předtucha jeseně.
  34. Duma.
  35. V nemoci.
  36. Zase venku.
  37. Hroudě.
  38. Prosba.
  39. Mému rodišti.