Mému rodišti.

Ferdinand Tomek

Mému rodišti. (Proslov.)
Ó rodiště mé drahé, milované! Zas vidím tebe, stojím před tvým prahem a za slzou mi slza z oka kane – ach, odpusť mi, vždyť pláči pouze blahem. Já poutník jsem, jejž unavila cesta, jsem umdlen hlukem velikého města; zda také jako poutník v stromů stínu si v objetí tvém vlídném odpočinu? Zda najdu opět klid? – Ó najdu jistě; vždyť cítím už, jak s duše tíha padá, a kam jen hlednu, na každičkém místě se na mne smějí léta moje mladá. [7] Zde každý strom a keř i každý kámen potok v lučině i skalní pramen roj upomínek blahých pro mne chová, vše volá na mne: dítětem buď znova! 8
Básně v knize Doma:
  1. Mému rodišti.
  2. „U svatého Prokopa.“
  3. Přede žněmi.
  4. Píseň.
  5. Ve žních.
  6. Cestou.
  7. Pod „Skalami“
  8. V poledne.
  9. Na mezi.
  10. Koncert.
  11. Do kostela.
  12. U trati.
  13. Nedělní jitro.
  14. Vzpomínka.
  15. Večerní klid.
  16. Slavný pohřeb.
  17. Ve starém hradě.
  18. Rybář.
  19. Náš ponocný.
  20. Kalkant.
  21. Naše divadlo.
  22. V zámeckém parku.
  23. U hrobu dítěte.
  24. Se hřbitova.
  25. Mému klavíru.
  26. Po krupobití.
  27. Všude život.
  28. U stodoly.
  29. Obrázek.
  30. Prší.
  31. Stesk.
  32. Zahrádce.
  33. Předtucha jeseně.
  34. Duma.
  35. V nemoci.
  36. Zase venku.
  37. Hroudě.
  38. Prosba.
  39. Mému rodišti.